Schola sv. Kunhuty Nové Město na Moravě

Zajímavosti a vystoupení scholy

Schola se zúčastnila již spousty akcí. Kromě Vánoc a Velikonoc zpíváme každý rok ještě při 1. svatém přijímání, kostelíčské pouti, ekumenické bohoslužbě v Novém Městě. Příležitostně ještě zpíváme při biřmování, svatbách a křtinách. Mezi oficiální akce, kterých se schola zúčastnila a s kterými bychom se chtěli pochlubit, patří i hudební festival La Festa, který se koná ve Žďáře nad Sázavou, oblastní setkání mládeže v Radešínské Svratce a ministrantské setkání v Novém Městě na Moravě. Poctou nám je také to, že jsme si mohli při jedné svatbě zazpívat se Střípky.

Gabča

Nejbližší vystoupení:

Něco se plánuje :-)

Pepa

Z posledních akcí :-)

Koncert pro tříkrálové koledníky - 11. 1. 2009

Letošní poděkování pro tříkrálové koledníky se sice konalo 11. 1. ale navzdory faktu, že se v tomto datu objevilo tolik jedniček, jsme zapěli více než jednu píseň. Dokonce jsme jich zvědavému publiku předvedli šestnáct. Prvních šest písniček si na schůdcích před oltářem (které tento den představovaly prkna, co znamenají svět) vystřihla malá schola. Dokázala všechny přítomné příjemně naladit a dokonce je přiměla ke spolupráci, takže když zněla píseň Most, obecenstvo dupalo a tleskalo jak o život.

Po naší mládeži nastoupili my, skupina o pár let v průměru starší, a také jsme předvedli co dovedeme. Začali jsme blokem vánočně laděných skladeb, které se vyskytují zřejmě na každém novoročním koncertě a jsou jeho neodmyslitelnou součástí. Po nich měl Ondřej Horňas šanci předvést svoji bravurní techniku ve hře na varhany, posléze jsme znovu nastoupili, dokončili program v podobě pěti písní a po vydatném a neustávajícím potlesku se diváci dočkali přídavku Go down, moses.

Z koncertu jsme si odnesli nejen růže, ale i vědomí, že je v malé schole silná a pevná základna, která se snad
v průběhu času přesune do té naší, větší scholy. Můžeme jen doufat, že to nebude trvat moc dlouho. :)

SiMMaS

Festička 2008 - 22. 11. 2008

Tak jsme tam byli zase. Nemohli jsme si to totiž nechat ujít. Doslova slavnostní festival La Festa pořádaný žďárskými orly s sebou totiž nese každý rok nějaké to překvapení a nikdo neví, co by se mohlo další ročník dít. Tentokrát se pořadatelé nechali inspirovat nejmenovanou televizní show. Z každé scholy (či jiného uskupení) si vybrali oběť, kterou představoval povětšinou někdo ve vedoucích pozicích. Svoji oběť poté umístili do křesla pravdy nebo též horkého křesla (které představovala stará vetchá židlička, která vypadala na rozpadnutí při pouhém závanu větru) a tázaly se jí na opravdu rozličné věci.

Začátek La Festy byl tradičně odpočítán italsky a mohlo se začít. Moderátoři Lukáš Dvořák a Láďa Kotík slétli na pódium z vysokých míst, ale i mezi námi se jim jistě líbilo, protože byli při celé akci velice přirození a nešlo na nich nic znát. Malá schola farnosti sv. Prokopa ze Žďáru, která zpívala jako první, bravurně zahájila naši Slavnost a pak už to jen jelo. Soubor střídal scholu a ta střídala soubor a tak dál a tak dál. U některých vystupujících nás překvapil poměrně velký rozpor v názvech a skutečnostech. Například když někdo o nějaké schole řekne že je Malá, tak by měla být malá a ne že vám na pódium přileze hromada lidí! Každopádně jsme se i přes tohle přenesli a nechali jsme se unášet proudem melodií.

Po krátké přestávce zazpívala Žďárská schola a svým instrumentálním i pěveckým výkonem většinu z nás přiměla ke značné nervozitě, protože náš výstup měl následovat právě po nich. Přiznávám se, že jsem pevně svírala Heua a nebyla jsem na tom úplně nejlíp a pohledy ostatních mě ujistily, že v tom nejsem sama. Možná právě kvůli tomu, že byli žďáráci dobří, jsme se snažili všichni navzájem vyhecovat. Naší řadou šuměla povzbudivá slova jako: "Děcka, tohle musíme prostě dát, uvolníme se a bude to OK." Nebo "dejte do toho prostě všechno a hlavně si to užívejte!"

Pak nastal onen osudný okamžik, kdy nás vyzvali, abychom za nimi přišli. Teď už prostě nešlo couvnout, páč by to vypadalo blbě, takže jsme se prodrali z naší řady a šli jsme to zkusit. Po našem příchodu si moderátoři na horké křeslo posadili Pawczu a položili ji zákeřnou otázku, zda by vyměnila svoji kariéru ve schole za večeři s textařem Horáčkem, načež jim bylo odpovězeno, že ano, pokud by byla ta večeře dobrá. Za horkým křeslem zazářila zelená světla a my se mohli pustit do zpívání. Jelikož jsme zpívali pouze dvě africké a jednu anglickou píseň Go down moses, nebyly potřeba nástroje kromě Heua a tFrý, které za písní Hambani měli své bubnové sólo. ¨

Já osobně nevím, jak se nám vystoupení povedlo, ale kritika, která nám byla řečena byla velmi pozitivní. Cituji: "Vaše festovní vystoupení bylo fakt dobrý! Mělo to šmrnc a buben a vůbec! ... Mělo to tah jak když přijde příkrý svah! … Rytmy a polyrytmy! Precizní černošská výslovnost. Tichá jistota a sebedůvěra! I s Markem Mikem to v publiku neustále šilo!" (viz. Kniha návštěv).

Po nás se předvedla ještě řada schol s různými originálními i neoriginálními nápady a na závěr zpívala skupina Profesionálové, která udělala naprosto perfektní tečku za celým programem jak svojí vtipností, tak svým hudebním nasazením. Na příští ročník už se velmi těšíme a myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že se letošní La Festa zdařila. Čusík Festičko!

SiMMaS

Podzimní koncert – 12. 10. 2008

V zadní části kostela se právě začínají rozdávat tóny, protože se schyluje k africké písni s francouzským textem. Spolu s ní se začíná hýbat i schola a celý objekt sestavený z lidí a fléten se posunuje dopředu. Úvodní song končí, takže všichni vytahují již zmíněné flétny, přikládají je k ústům a „zní“ píseň Běžela ovečka v podání, za které by se nemusela stydět ani mateřská škola.

Tak takhle, vážení, to všechno začalo. Vlastně to možná celé začalo o chvilku dřív. Když jsme se zeptali pana děkana, zda můžeme uspořádat koncert jehož případný výtěžek by šel na ozvučení kůru, tak jen mávl rukou a řekl: „Dělejte si, co chcete!“. No a my to vzali doslova a oproti „slušným“ novoročním koncertům jsme se rozhodli ukázat svoji druhou tvář. Celý koncert byl uvolněnější a více spontánní, proložený vystoupeními mladších sourozenců našich spolučlenů a průvodním slovem o nějž se postarala Hanďa, která dokonce spolu s Jančou představila podrobně celou scholu.

Zazněly známé křesťanské songy, pár afrických vypalovaček a neopomněli jsme ani na naše moravské lidovky, které zastoupila Hruška s Husličkami. Celým koncertem nás provázelo heslo „Vychováváme si své nástupce“, čemuž nasvědčovala vystoupení devítileté klavírní virtuosky Magdičky Trödlerové a jedenáctiletého kytarového mága Pavlíka Zeleného, jejichž cesty za pár let možná povedou do naší scholy.

Na závěr bych ráda jménem celé scholy poděkovala za váš příspěvek, který činilo neuvěřitelných 6 925 Kč a shrnula koncert v básni jejíž autorkou je již zmíněná Hanka.

Zahráli jsme na husličky
a spapali dvě hruštičky.
Teda vlastně jenom jednu –
nezvedli jsme celou bednu.
Čáry máry ententýky,
letěli jsme do Afriky.
Říkám vám, byla to pecka.
Váleli jste skvěle, děcka!
Dost již bylo veršování,
vrátíme se ke zpívání...

SiMMaS

Koncert na Penzionu – 7. 6. 2008

Pro některé pouze malý koncert, pro jiné velká premiéra. Ale v každém byl alespoň kousek nervozity. Ptáte se pro koho velká premiéra? No přece pro Pawczu. Pro naši novou šéfku to byl první koncert, který si vlastnoručně sestavila a odmávala. Místo konání pro nás bylo také nové. Tentokrát jsme vystupovali v Domě s pečovatelskou službou – v Penzionu. Poté co se všichni natěšení účastníci usadili, nebo zaparkovali svá Ferrari (jak nazvala jedna paní svůj vozík), mohla naše show začít. Pořádně rozezpívaní ze dvou dopoledních svateb jsme odstartovali opravdu ohnivě písničkou Tvůj plamen a pak už se valila jedna písnička za druhou. Jedna rychlejší, druhá pomalejší, třetí svatební (pohřební ale nebyla žádná) – prostě žádná nuda (pozn. red.: písně nebyly řazené přímo takhle. Já jen tak, aby náhodou nedocházelo ke zbytečným zmatkům). Zazněla i folklorní píseň Hruška, která se líbila asi nejvíce. Na sólech se vystřídalo poměrně dost zpěváků a musím konstatovat, že se jim to povedlo.

O doprovod na kytaru se postarala Hanka a na klávesy hrál Ondra Horňas, zatímco Verča stejného příjmení (že by sourozenci? ale kdepak... pouhá shoda jmen v jedné rodině;) ) hravě zvládla mezihry na sopraninovou, sopránovou a altovou flétnu. Tady vidíte, že se stačí naučit na flétnu a už umíte hrát na hromadu nástrojů. Jen tak mimochodem – já jsem se snažila bušit na djembe. Po tom, co jsme všichni dostali růžičky (Kulík dostal rudou a Pawcza jich měla plnou náruč) jsme přihodili ještě jednu svatební písničku a šlo se domů. Publiku se koncert líbil a myslím, že byli rádi, že jsme jim přišli zazpívat.

SiMMaS

Tříkrálový koncert – 13. 1. 2008

Po dlouhém a úmorném zkoušení jsme se dočkali – konečně nastal nový rok a tak se mohl konat tradiční novoroční koncert. Tentokrát se koncert uskutečnil 13. ledna a ačkoliv se třináctka jevila jako nešťastné číslo, tak jsme se jí nelekli a do koncertu jsme skočili po hlavě. A po hlavě doslova, protože oproti předešlým ročníkům jsme vsadili na našeho dlouholetého člena Marka Mika a dali mu celý koncert na starost. Dalo se tedy očekávat, že to bude něco nového a naprosto jiného. Marek nezklamal – naše očekávání se splnila.

Na začátku koncertu prokázala svoji zručnost ve hře na varhany naše členka Marťa Gregorová tím, že zahrála Final z První symfonie od Louise Vierna. Po ní už se ve zpěvu střídala celá schola s kvartetem ve složení: Gabča a Jarča Cackovi, Pavel Mlynář a Marek Miko. Písně byly proloženy a podtrženy různými texty, ve kterých si každý mohl najít nějakou pěknou myšlenku, takže posluchači rozhodně neodcházeli s prázdnou. O další kulturní vsuvku se postaral náš nejmladší varhaník Ondřej Horňas s Preludiem a Fugou E moll od J. S. Bacha a šanci pochlubit se svým uměním si nenechala ujít ani Maruška Šustrová, díky které jsme se mohli zaposlouchat do tónů Preludia č. 1 od již zmiňovaného barokního skladatele JSB.

Kromě těchto šikovných varhaníků na tomto koncertě předvedli své nástroje i jiní. Na kytaru nás doprovázel Marek, klávesy přiměla k poslušnosti Marťa Gregorová, za djembe usedla Jarča Cacková a na baskytaru si zahrál host Pepa Stehlík, kterému jsme moc vděční, že si s námi zahrál, protože jeho pravidelnou docházkou do zkoušek se může pyšnit schola z Radešínské Svratky.

Já osobně jsem tento koncert mohla shlédnout jako obyčejný návštěvník, jelikož mě jen pár dní před ním zasáhl zákeřný virus, kvůli kterému zpívání nepřipadalo v úvahu. Na druhou stranu jsem si mohla celý koncert poslechnout z lavice a tak musím uznat, že tenhle koncert se naší schole opravdu povedl. Na závěr mi jen dovolte vyřknout výtěžek z koncertu, který putoval na oblastní charitu Žďár nad Sázavou. Bylo to neuvěřitelných 7 342 Kč, kterými jste přispěli právě vy, naši posluchači. Tímto Vám děkujeme za dobrovolný příspěvek.

SiMMaS

La Festa 2007 - 24.11. (2007 :-P)

Jestli si někdo z vás říkal, že jsme líní, když na všechny koncerty a akce jezdíme pěkně pohodlně v autě, nemá pravdu. Na letošní ždárskou La Festu jsme jeli vlakem. A to, uznejte, už je pokrok! Rozezpívání a všechno ostatní probíhalo tak klidně, jak jen to šlo. Byli jsme na řadě první po přestávce, tudíž jsme měli dost prostoru na psychické uvolnění a klidné užívání a nasávání hudební atmosféry. Mezi prvními informacemi se objevilo i to, že smíme posílat DMSky na nový mercedes uvádějící dvojici, ale myslím, že nikdo z nás se neobětoval. I my totiž víme, co to je, živit se uměním, a že většinou z toho pořádné zisky nekápnou, pokud nejste super americká hvězda oznamující svůj odchod ze showbusinessu.Jako každým rokem se účastnila spousta malinkých sborečků, a to doslovně. Byli menší co se týká počtu i věku členů. Žďárská menší schola předvedla sqělou dramatizaci trošku popletené pohádky a jednu ukazovačku, do které se zapojilo i celé publikum, až bylo slyšet vrzání a praskání kloubů. Samozřejmě tam nebyla jenom Žďárská schola, ale např. i jimramovské seskupení dětí už školního věku, které byli nejmenovanému panu profesorovi P.P. alias ppPP cca po pás. Tahle skupina tvořila celou první část až po přestávku. Kdybych byla v jejich věku tak dobrá jako oni, jásala bych až do já nevim kam. Po desetiminutovém odpočinku nastoupil dle mého názoru hřeb odpoledne - novoměstská Schola od svaté Kunhuty (tzn. my). O5 červená a bílá trička a O5 rytmy afrických písniček, které obdivuhodně navozují pocit optimistického šílenství (minimálně u mě, ale možná to je tím, že šílená jsem prý i tak:-)). Lidi tleskali celkem hodně, takže bych naše vystoupení zhodnotila jako zdařilé, ikdyž je zvláštní, že v každém článku nás jen chválím. Po nás následovalo ještě hodně hafo haba moc dalších, ale většina z nás všechny nestihla. Každopádně sqělý výkon stíhal další sqělý výkon. A tak jsme se pomalu blížili ke konci. Za celé odpoledne jsme viděli spoustu originálních výstupů. Ostatně všechny výstupy byli originální, ale na plakátě nás všechny zahrnuli do 4 skupin. Oficiální název zněl - ,Hudební festival křesťanských sborů, farních schol, podobných souborů' a LSDa (neboli Lomnický Sbor Disharmonických amatérů). Možná se ptáte, proč je LSDa takhle vyčleněný od všech ostatních. Hlavně proto, že není ani kostelní sbor, ani farní schola, ani nic podobného, jak to ostatně sami řekli. Právě tímhle vystoupením pro většinu z nás krásné odpoledne v okresním městě skončilo a odjeli jsme domů. Co se dělo dál je ve hvězdách. Ale můžeme říct, že La Festa je opravdu dobrej výmysl. Takže se můžu rozloučit slovy čusík festička a těšte se na nás zas (snad):-).

Pawcza

Jimramov, Proseč - 7.10. 2007

Nedělní dopoledne stane se pro mnohé chvílí nudy. Někdo to pomyšlení nesnese a tak jde do scholy. Je to jasný. Jsme tu s dalšími informacemi o našich akcích. Tentokrát z jedné slunné neděle. Všude kolem babí léto, prostě ideál a do toho jedeme zpívat. Člověk má hned lepší náladu. Ráno sice byla trošku kosa, ale to už k tomu patří. První štace byla v Jimramově - dopolední mše. Sice jsme se ze začátku tvářili dost ospale, ale Gabča věděla, že nás dobře probudí zásadně nějaká africká písnička, ikdyž ji zpíváme francouzsky. A tou jsme začaly. Ještěže místní farář lidi nejdřív varoval před tou naší vypalovačkou, tudíž byli psychicky připravení. Někteří ministranti si mohli oči vykoukat. V ohláškách nás všechny pozvali na dokonce nakrájené buchty na faru a na kafčo. Samozřejmě, že jsme šli. Někdo si dal jen roládu, někdo jen ovocné řezy a někdo čokoládu EMO. Sice to bylo moc dobrý, ale ještě nás čekal oběd a koncert v Proseči, takže jsme museli opustit faru a nasednout zase do aut. Cestou jsme obdivovaly krásnou přírodu kolem, najedli se v příjemné restauraci a zkusili se probojovat přes plemenného býka až k rozhledně. Podařilo se, ale stejně byla zamčená:-(. Takže jsme se se smutkem v srdcích odjížděli směr Proseč. Ikdyž někteří dělali z nadšení, že už budeme tam různé věci, třeba že nechávali klíče z venkovní strany dveří od auta, přece jen jsme dojeli. A pak už jsme jen vychutnávali závan čerstvého vzduchu, jež nám rozčísl kadeře a doplnil romantický pohled na kamenný kostel. Vevnitř už se těžce pracovalo na mikrofonové výzdobě. Nicméně nás bylo hodně a plést jsme se tam všici nemohli, takže jsme prozkoumávali okolí. Po návratu jsme se rozezpívávali, rozehrávali a dělali vše možné proto, aby byl náš výkon plně profesionální (minimálně vizuálně). Poslední estetické úpravy a jdeme na to. Nejspíše jsme byli celkem dobře naladění. Dobře se nám zpívalo, chvílema to neladilo, ale co chceme. Hudba je živá. Bez chyb by nebylo hudby. Některé chvíle jsme museli dorovnávat silnou improvizací, ale nakonec jsme se dostali až k Markovu bloku písniček a našim oblíbeným africkým písním. Tím skončilo naše vystupování. Děkovačka byla fakt srdcervoucí. Všichni uronili slzu, minimálně za Marka s Honzou, kteří tímhle vystoupením ukončili své nácti-leté působení ve schole. Následovalo závěrečné rozloučení s místními, opět občerstvení na faře s šíleným množstvím výborného jídla. Každý odjížděl těžší o pohled a malou dýmku na klíče. Vzpomínky v našem srdci na tento památný den nikdy nevyblednou:-)

Pawcza

Diecézní setkání mládeže – 15. 9. 2007

Tak tahle akce pro nás byla zase něco nového. Jestli ne pro zbytek scholy, tak pro mě určitě, protože jsem spolu s Pepou Stehlíkem celou akci uváděla. Oproti ostatním koncertům a vystoupením, kam přijdete, zazpíváte, pokloníte se a odejdete byl tento den zajímavější. Nejen, že jsme doprovázeli celou akci zpěvem, ale měli jsme možnost se přidat ke všem aktivitám, které byly spojeny s tímto dnem. A že jich nebylo málo. Každopádně jsme zapojili účastníky (setkání – ne zájezdu) do songu, který používáme jako rozezpívání. Jeho textem jsou značky aut a zpívá se jako kánon. Mám takový dojem, že se většině líbil i když na některých tvářích vyvolal spíše zmatené výrazy typu „tohle mám zpívat? Dyť já zpívat neumím, ale když se tam zpívá o autech, tak to zkusím...". Výsledek byl famózní – žďárský děkanát se může chlubit hudebně nadanou mládeží.

Dále byla na programu beseda na téma „Moje konkrétní zapojení v církvi", kterou vedl P. Roman Kubín, vedoucí diecézního centra mládeže, tzn. muž nejen vysoké postavy ale i vysokého postavení. Po této besedě jsme se ohlédli za celostátním setkáním mládeže díky fotkám a povídání těch, kteří se ho účastnili. Nechyběl ani oběd na kterém si všichni pochutnali. No řekněte – kdo nemáte rád řízek s bramborovým salátem?! Pro nás jako pro scholu (ale asi nejen pro nás) byla dalším významným bodem mše svatá, kde jsme opět zpívali (co taky jiného, že?). Předvedli jsme se nejen my, ale i P. Jakub Holík, který celou mši sloužil a musím říct, že mu to šlo perfektně – asi léta praxe.

Posilněni svatým přijímáním jsme se vrhli na vědomostní soutěž „Co víš o Mojžíši?", kde soutěžila tříčlenná družstva jednotlivých farností. Soutěžilo se o lákavý titul „Farnost žďárského děkanátu, jejíž mládež získala prvenství v soutěži Co víš o Mojžíši na děkanátním setkání mladých v Radešínské Svratce". Po námaze pro mozkové závity se všichni přesunuli na fotbalové nebo volejbalové hřiště, kde probíhal lítý boj. Ačkoliv jsme s Pepou všechny nabádali k opatrnosti (a ukazovali člena scholy Pepu D. se sádrou na ruce jako ukázkový příklad zranění při sportu), nebylo nás uposlechnuto. Mára se zřejmě rozhodl Pepu trumfnout a vykloubil si rameno. Zranění nebylo pravděpodobně moc příjemné (řekněme si to na rovinu – muselo to bolet jako skot), ale Marek se až do večera nevzdal a celý zbytek dne dál hrál na kytaru. Jak při adoraci (na které už zbylo pouze pár členů scholy), tak u táboráku, kde to i s tím ramenem dokázal pěkně roztočit. Po posezení u ohně se valná většina rozjela do svých domovů až na pár lidiček, kteří zůstali na faře přes noc.

Kromě dobrého pocitu z uplynulého dne plného srandy jsme si domů odvezli i knížku Kompendium katechizmu katolické církve, kterou nám daroval P. Pavel Habrovec aneb muž měl celý den pod svými křídly.

SiMMaS

Hostýn 25.-26. 8. 2007

Tenhle víkend byl opravdu, ale opravdu výjmečný. 1. Zaplnili jsme celý autobus. 2. Základní obsazení scholy jelo psychicky podpořit i několik novoměstských Orlů. Divme se, když se na Hostýně konala Orelská pouť. Cesta tam (v již zmíněném plném autobusu), trvala cca tři hodinky, za zvuku námi reprodukovaných písniček od Asonance a orelské hymny aneb "orlí peruti dej sílu k vzlétnutí", na kterou s láskou vzpomínáme na zkouškách doteď. Nemůžu ale pochopit, že kluci dostali exkluzivní ubytování na vršku kopce a většinová skupina holek musela šlapat hooodně schodů od snad nejníže položeného penzionku. Beru to jako křivdu a boj proti našim mladým kloubům. Chci aby chvíli vydrželi. Do večeře se jenom zkoušelo se scholou ozvučení a pod. V podstatě nic extra. No ale ta večeře...to bylo dílo. Sqělej guláš. Sqělý knedlíky. A sqělej guláš s knedlíkama. Všichni se napráskali co nejvíc to šlo, ikdyž na někoho byl kapánek vostrej. Řeknu vám - nebyl to dobrej nápad. Už kvůli tomu, že se nás pár přihlásilo na Hostýnský běh do vrchu. A ani to nebyl dobrej nápad. Vzhledem k tomu, že Orlové jsou celkem sportovní duše, tak jistá menšina nedopadla na výbornou (ale aspoň dobře). Nicméně téměř všichni účastníci novoměstské jednoty byli na stupních vítězů. Po mši a křížové cestě za romantického osvětlení (byla za tmy - vecer:-P), se Žďárská schola ujala zpívání na schodech. Byla to příjemná tečka za ještě příjemnějším dnem.

V sedm uz na nás čekala snídaně. Bohužel v jednom poutním domě "tam nahoře", takže jsme museli šlapat šílený množství schodů ještě než jsme z těch párků něco měli, například energii. Od rána se všechno točilo kolem příprav na naše hromadné zvukové projevování do mikrofonů. A pak to začalo. Nejdříve vyhlašování výše zmíněného běhu do vrchu a potom nějaký ty přidružený organizační projevy. Velké orelské představení začalo vlajkovým průvodem. Nezkušený laik by si mohl myslet, že šlo o sjezd ornitologů, ale my víme svoje.

1. Ornitologové nejsou extra sportovci

2. Vsadila bych se, že spousta ornitologů není křesťanů

3. Copak to, že nesu prapor s velkým orlem znamená, že jsem ornitolog?

Následovala mše, která byla opravdu výborná. Mě osobně se hrozně moc líbilo kázání. Celé dopoledne probíhalo naprosto hladce a všechny hřál u srdce líbezný zvuk našich hlasů:-P. Dozvěděli jsme se i spoustu nových, snad by se dalo říct i zajímavých věcí, třeba že Čunek je Orel. Což mi téměř vyrazilo dech. Ikdyž je pravda, že na jeho věk a zaměstnání vypadá podezřele sportovně. V porovnání třeba s panem Paroubkem a jeho pevnými proporcemi, jak to nazvali v MF DNES. Jak trefné. A pak nastal ten okamžik. Postupné balení, skládání a příprava na odjezd. V posledních chvílích na venkovním sezení jsme zdlabali svoje balíčky, které obsahovaly chleba, okurku a řízek, nafotily jsme se, ač postavit se do správné pozice nám dělalo značné potíže, dali jsme si zmrzlinku a pápá sv. Hostýne. S těžkým srdcem jsme odjížděli z tohohle místa. Následovala opět cca tříhodinová cesta již zmíněným přeplněným autobusem, za zvuku námi reprodukovaných písní. Nicméně teď trošku jiného charakteru. Mezi písněmi se objevil jak Čechomor, tak třeba Hej Macejko a jiný vypalovačky. Za chvíli (chvílí je míněn subjektivní pocit chvíle) jsme byli doma. A tím končil náš výlet do nitra Moravy. Nic jsme s tím nenadělali a museli jsme jít domů. Vyšlo to celý úplně perfektně, takže myslím, že můžu za všecky říct - BYLO TO HUUUUUUUUUSTÝ!!!!!!!!!

Pawcza

La Festa 2006:

Tahle super listopadová akcička se konala ve Žďáře nad Sázavou. Zaujalo nás už úvodní odvážné vystoupení 3 talentovaných mladíků v "moderním ohozu" a s trošku jiným pojetím písní, než jsme mohli sledovat u ostatních i u nás. V sále vládla suprová nálada a všichni se bavili. Co se týče novoměstské scholy, jako všichni jsme se chtěli aspoň trochu odlišit. Zapojeny byly i pyrotechnické efekty, které si myslím pobavili nejenom nás(díky nejmenovanému členovi, který měl se zapálením zapalovače značné potíže), ale i diváky(ty pobavilo úplně to samé :-)). Z ostatních schol nejvíce utkvěli v paměti asi "broučci" malé žďárské scholy, velká žďárská schola, no a samozřejmě, že úplně nejvíc my;-). Takže ČUSÍK FESTIČKA a příští rok, se na nás (snad) těšte zas.

Pawcza

Vánoční koncert:

Vánoční koncert byl výplodem našeho úžasného snažení a taky jsme se ukázali v plné síle. Zazářili jak sólisté, tak doprovod i všichni ostatní. V repertoáru byli jak tématické vánoční písně, tak neutrální a samozřejmě Markovy. Marek sám nás pohladil po duši dvěmi sólovými písněmi(které šikulka sám složil) a jednou, v níž jsme měli tu čest zpívat s ním, ikdyž jen refrén:-). Všeobecný šok jsme, ale způsobili africkými písničkami. Červeno-černá kombinace nám slušela a k veselým, hravým tanečním kreacím se fakt hodila. Celkově se nám koncert povedl a mám z něj opravdu dobrý pocit. Všichni nás chválí a strhlo se o nás mezi farnostmi davové šílenství, takže teď máme malé turné po okolí. Při koncertě se natočilo DVD, z kterého najdete ukázky zde. Určitě ještě musíme poděkovat všem co se na něm podíleli, zejména Pavllu Peňázovi, bez kterého by DVD vůbec nebylo, našemu sound-masterovi Pájovi Dvořákovi, uvaděči Rosťovi Dvořákovi, samozřejmě charitě, nám všem a hlavně Gabči;-).

Pawcza :-)